19.9.2016

Foto expedice za medvědy hnědými a rosomákem do Finska.

Wild life fotografie je téma, které není vůbec jednoduché a které vyžaduje nejen velkou přípravenost, ale i trochu štěstí. Je potřeba poznat zvyky a chování zvířat, počasí v dané lokalitě a samozřejmě mít vhodné vybavení. Štěstí je potřeba k tomu, aby se jak zvířata, tak i počasí zachovalo podle předpovědi.

Společně se zkušenými harcovníky v čele s Ondřejem Prosickým, jsme se vydali za medvědy do finské tajgy na pomezí s Ruskem. Je zde centrum plné krytů pro pozorování medvědů, rosomáků, lišek, ptactva atd. Každé odpoledne jste zavřeni v krytu o rozměrech ccs 2x2 m a ten opouštíte až v osm ráno. Není to žádná dovolená. Jste bez vody, elektřiny, v budce, která by medvědovi, kdyby chtěl, určitě dlouho nevzdorovala. Kontakt se světem máte skrz 5cm vysoký průzor, který Vám postupně vypaluje oči, jak se snažíte v divoké přírodě zahlédnout jakýkoliv pohyb.Podle našeho průvodce se v oblasti pohybuje asi 7 medvědů, 2 rosomáci, několik lišek a snad i rys a vlci. Nám se během pozorování ukázali medvědi včetně malých medvíďat. Jeden rosomák a liška. Na vlky a rysy nedošlo, byť se někteří dali téměř na modlení.  První ráno bylo seznamovací. Ještě jsme spali v teple. Ráno bylo kouzelné, jasné a na blízkém jezeře se válela mlha, což společně s ranním sluncem vytvořilo opravdu krásnou scenérii. Podzim v tajze je kouzelný. Ještě před vstupem do krytu nás čeká školení, jak se chovat a poté si již každý vybíráme jeden 22 možných stanovišť. Ty nejlepší jsou obsazené, ale náš průvodce nás ukliňuje, že medvědi jsou a chodí všude.První noc začínáme v krytu číslo 2. Před námi se rozprostírá rašeliništní jezero a vpravo heská skalka, po které – jak doufáme – by mohli medvědi šplhat. Velmi záhy přichází první medvěd. Tedy celá medvědí rodinka a hledá něco k snědku. Je ale ještě světlo a mladí se rychle schovávají zpátky v lese. Postupně se šeří a medvědi se začínají představovat jeden za druhým. Jezero se krásně zrcadlí a tak je možné vyfotit medvěda i s jeho odrazem.

S přibývajícím časem ubývá světla a tím narůstají i nároky na fototechniku. Především, co

se ISO týče. Pokud nemá člověk kvalitní tělo a vysoce světlený objekti, je ztracen. Kolem osmé hodiny je již tma a my si můžeme jen užívat to naprosté ticho a klid. V půl deváte jdeme spat. Na palandu o rozměrech 2 x 0.5m, ve spacáku, s hlavou u dveří, pod kterými je velká škvíra a ráno má být kolem nuly.

   Nyní mám čas popřemýšlet o technice.

Postatené je tělo fotoaparátu. Měl by to být full frame s vysoce výkonným ostřením a to i za šera a hlavně s vysokým ISO. 3200 – 6400 jsou základ. Takové dnes zvládají i mobily, ale v tomto případě je potřeba mít přístroj, který i při těchto hodnotách dokáže zaznamenat technicky kvalitní fotografie.Rychlost snímání je take důležitá. Zvíře většinou nepočká, nepózuje. Čím vice snímků za sekundu Váš přístroj zvládne, tím větší pravděpodobnost, že zachytíte ten pravý okamžik. S tím samozřejmě souvisí I paměťové karty, které by měly být dostatečně rychlé.

   Velkou pozornost je třeba věnovat i objektivům. V prvé řadě by měly být vysoce světelné. Alespoň s clonou f2.8, která Vám umožní zvolit kratší čas nebo nižší ISO, než by tomu bylo u těch, které dokáží proustit světla méně. Hodí se především objektivy s velkou ohniskovou vzdáleností, ale pokud budete mít štěstí, můžou přijít vhod i širší ohniska.Já jsem měl základní objektiv Canon EF 24-70 f2.8 L, který so hodí i na focení krajiny. Dále Canon EF 70-200 f2.8 L pro střední vzdálenosti, kdy chcete mít hezkou kompozici divoké zvěře i s okolní krajinou. A nakonec Canon EF 400 f2.8 L pro vzdálené objekty nebo detaily.

Pomoci si můžete i s telekonvertory, které Vám prodlouží ohnisko 1.4x nebo i dvojnásobně.

Do prvního rána v divočině se probouzím v půl páté ráno, abychom později nerušili zvěř šramocením. Vše je ojíněné a nad jezírkem se líně válí mlha. Opravdu krásná scenérie, bohužel bez zvířat. Neměli jsme štěstí a medvědi nepřišli. V půl osmé ráno odcházíme na snídani, zálohovat fotky a dobýt baterie.

Druhé odpoledné odcházíme do stejného krytu. Medvědi se ukázali, jen rosomák ne a ne přjít. Překvapení přichází až ráno. Mlha tentokrát sice není, ale před objektivy nám přeběhne rosomák, jako by plaval v trávě. A po tomto představení se již těšíme do normální postele.

Na další pozorování si vybíráme kryt číslo 12. S jiným prostředím. Před námi se rozprostírá louka, kudy medvědi procházejí a je šance, že budou velmi blízko a mohli bychom tak využít i širší ohniska. Sotva dosedneme, objeví se úplně nová medvědice, která se pomalu blíží a to až do vzdálenosti 3m od našeho krytu. Bohužel je celou dobu zády k nám. Bohužel se nám ji podařilo vyplašit dřív, než by se k nám otočila. Pomalu se stmívá a na mýtince se najednou objevilo pět medvědů a člověk najednou neví, co fotit dřív. I když jsou to ve své podstate jen pokusy, protože ISO vyskočilo až na 51200.Poslední not trávíme v krytu číslo 6, který leží na opačné straně jezera než kryt, ve kterém jsme byli první 2 noci. Medvědi se opět ukazují velmi brzy. Je půl čtvrté a již máme skoro plné karty. Bohužel je pod mrakem a tedy i velmi brzy málo světla. Ještě se nám ukáže liška a nakonec se s námi postupně přišli rozloučit všichni medvědi. Tajně doufám, že ráno příjde ještě jednou rosomák, ale nestalo se tak. Už nám zamávali jen vrány a sojky.

Balíme a směřujeme zpět do česka, karty a hlavy plné zážitků a teď už i vzpomínek.

Tak se mějte chlupáči, nekdy zase na viděnou, či spíše na zachycenou :-)